IV. Zneužití postavení
Způsob, jakým děkan Miroslav Ševčík vyřešil stížnost studentek na chování ostrahy, byl neuvěřitelný:
- Odmítnul je přijmout najednou, ale trval na tom, že každá půjde zvlášť - do kabinetu, kde na ni byli připraveni čtyři učitelé.
- Zakázal jim, aby si s sebou vzaly do kabinetu svědka.
- Přitom někteří z vyučujících v kabinetě nejen neměli s projednáváním stížnosti nic společného (Zdeněk Chytil), ale dokonce ani nebyli členy vedení fakulty (Miroslav Zajíček).
- Na schůzce studentkám vyhrožovali, že si nikde v EU nenajdou práci.
- Miroslav Zajíček na jednu studentku křičel.
Na schůzku si studentky stěžovaly v otevřeném dopisu. (Ten je ještě mírný - přečtěte si jejich nezveřejněnou úplnou výpověď.)
Děkan reagoval na webu fakulty. Studentky opět odpověděly dopisem, kde děkana obvinily z polopravd a lží. Když se pokusily děkanovi dopis předat, přiměl je k sepsání absurdního nedůstojného zápisu.
Ozval se i Petr Houdek, který byl děkanem obviněn, že jedné ze studentek neoprávněně přidělil práva v informačním systému. Ve svém dopisu ukázal nesmyslnost takového obvinění. Ze stejného důvodu se ozval Marek Vokoun - i on dokázal, že jde o nesmysl.
Klíčový důkaz pak přinesl proděkan pro studium, Daniel Šťastný. Když vyšetřil celý incident, dospěl k závěru, že děkan zásadně pochybil a jednal neeticky! Po vydání závěrů vyšetřování se Daniel Šťastný distancoval od vedení fakulty a rezignoval.
Dva dny po zveřejnění výsledků vyšetřování studenti uspořádali první demonstraci.
Děkan Miroslav Ševčík nejenom neuznal chybu, ale ještě jednu ze studentek na veřejnosti neslušně slovně napadl.
Vše došlo tak daleko, že k situaci na fakultě zasedal Akademický senát VŠE. Před zraky rektora a dalších ale vedení fakulty předvedlo lži, dezinformace a manipulace, jak se lze dočíst v přepisu z jednání a jak je rozebráno v rozboru jednoho ze studentů fakulty.
Akademický senát VŠE zřídil pracovní skupinu a mediátora sporu. Zástupci fakulty nejprve odmítli osobu mediátora, pak se snažili absurdně znevěrohodnit členku pracovní skupiny a nakonec znovu vyeskalovali spor se studentkami, takže už ztratily chuť podepisovat jakékoli smírné prohlášení. Pracovní skupina v závěrečné zprávě obecně odsoudila právě to jednání, které je připisováno děkanovi Miroslavu Ševčíkovi. Zprávu pak přijal celoškolský senát. Píše se tam:
"Z obecnějšího pohledu je pracovní skupina přesvědčena, že
-
požadavek ochrany majetku VŠE nemůže být automaticky nadřazen právu člena akademické obce svobodně a veřejně vyjádřit svůj názor. Jednotlivé sporné situace musí být řešeny individuálně,
-
jednání mezi členy akademické obce musí být v souladu s etickým kodexem VŠE založeno na vzájemné úctě a respektu. Nikdo nesmí být vystaven nátlaku, urážlivému či ponižujícímu jednání,
-
silový/konfrontační přístup k řešení problémů povede spíše k jejich eskalaci než k jejich zmírnění."
Děkan nesmí vyvolávat nepřátelskou nebo jen mocensky vypjatou atmosféru vůči studentům coby slabší straně. Musí ve svém postavení unést studentskou kritiku, respektive se ze svého konání zodpovídat. Děkan vyhrožující žalobou zasluhuje být bez milosti zbaven úřadu. Takovým chováním navíc osvědčuje absenci předpokladů pracovat jako akademický pracovník.