Respekt: Ano, pane děkane. Příběh Miroslava Ševčíka, ekonomické hvězdy, která padá na zem

04.03.2013 00:00

Dnešní den vyšel článek v Respektu:

Lucie Kavanová: Ano, pane děkane. Příběh Miroslava Ševčíka, ekonomické hvězdy, která padá na zem

<span style=

Pokud bychom na české akademické půdě hledali někoho, kdo o sobě může tvrdit, že má "vliv", není možné vynechat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze. Dvacet let obsazuje přední příčky žebříčků zdejších ekonomických škol, studují tady potomci ministrů a přednáší globální celebrity. Zářivá pověst teď ale dostává jednu ránu za druhou: od loňského jara odtud odešel tucet učitelů, zahraniční profesoři škole hrozí rozvázáním spolupráce a studenti si stěžují na to, že vedení školy likviduje každého, kdo si mu dovolí oponovat. Prst všech nespokojenců míří stejným směrem - na děkana Miroslava Ševčíka. Co se vlastně skrývá za fasádou mediální hvězdy svého oboru a známého apoštola volného trhu?  
Studentský borec  
 
V moderně zařízené učebně VŠE si poslední opozdilci hledají volná místa. Kdo může, tlačí se do středu lavic - o profesoru Ševčíkovi každý ví, že vyvolává ty, kdo sedí na kraji. Část prváků vytahuje notebooky a tablety a ještě zběžně kontrolují Facebook, když vtom do dveří klátivým klokem vchází vytáhlá postava Miroslava Ševčíka. Pozornost studentů si muž v jednoduchém saku udržuje průběžným procházením mezi studenty. Tu a tam se zeptá na něco ze staré látky, tu hodí do pléna jemný vtípek. Powerpointovou prezentaci o kapitalismu doplňuje historkami z praxe a ochotně odpovídá na všechny otázky. Právě pro názornost výuky je mezi studenty oblíben - na studentském webu Borec se pyšní hodnocením 4,1 bodu z maximálních možných 5, za což se nemusí stydět ani největší profesorská esa.  
Jak se však mohly v posledních měsících přesvědčit desítky studentů i profesorů z jeho fakulty, žoviálnost děkana končí v momentě, kdy se s ním někdo dostane do křížku.  
Pro Miroslava Ševčíka je post děkana vyvrcholením kariéry, kterou se prolíná především velká ctižádost a schopnost vycítit příležitost. Ambiciózní byl už od dětství - od deseti let závodil v atletice za svůj rodný Zlín a po maturitě na otrokovickém gymnáziu se chystal studovat na FTVS. Těsně před přijímacími zkouškami se ale zranil, a tak se rozhodl nepromarnit rok do příštích přijímaček - a přihlásil se na ještě jednu střední školu. O dva roky později už skládal druhou maturitu, tentokrát na střední ekonomické škole. "Právě tam jsem propadl liberálním ekonomickým teoriím," říká dnes, pohodlně usazen ve své kanceláři ve třetím paře VŠE. Obklopen komunistickým plánováním, kolabující ekonomikou, Adamem Smithem a mantrami o volném trhu a soukromém vlastnictví pokračoval ve studiu politické ekonomie na VŠE.  
V polovině osmdesátých let vstoupil Ševčík do KSČ. "Bylo to podmínkou k tomu, abych mohl na VŠE absolvovat doktorské studium a učit," zdůvodňuje to dnes ekonom, který během přednášek nešetří kritikou bývalého režimu. "Že komunismus není lepší než kapitalismus, jsme se mohli přesvědčit na vlastní kůži," zaznívá například na zmiňované přednášce pro prváky. Může to být matoucí, v osmdesátých letech totiž Ševčík působil právě v Ústavu marxismu a leninismu VŠE. Podobná pracoviště v té době tvořila povinnou součást každé fakulty a s komunistickou ideologií pracovala každá po svém. "Přednášel dějiny ekonomických teorií, takže studenty už tehdy seznamoval třeba s Keynesem a dalšími západními teoretiky. Oficiálně měl každou tu teorii zkritizovat z pozice marxismu, nechával ale studenty, aby si udělali názor sami," říká například Ševčíkova kolegyně Alena Hadrabová, která na VŠE působí čtyřicet let. "Na přednáškách nám říkal, že bychom měli umět ty teorie z marxistického hlediska vyvrátit - ale že se o to nemáme pokoušet, protože marxistům se to taky ještě nepodařilo," vzpomíná na Ševčíkovy přednášky z konce osmdesátých let jeho tehdejší studentka Michaela Bébrová.  
 
Stále ve hře  
 
Během převratu v roce 1989 se stal jedním z vůdců studentských protestů na VŠE. Proto ho kolegové v prvních svobodných volbách navrhli na rektora - funkce mu v roce 1990 unikla jen o pár procent. Stal se však prorektorem - ve dvaatřiceti letech prý nejmladším na světě - a nadále učil na národohospodářské fakultě. Začal se veřejně prezentovat jako zastánce liberalismu, ochotně mluvil do médií a v souladu s tepem doby, která byla oslněna volným trhem a jeho energickým zastáncem, začínajícím politikem Václavem Klausem, založil počátkem devadesátých let spolu s kamarádem ze studií Jiřím Schwarzem Liberální institut. Jeden z prvních tuzemských think tanků sdružoval ekonomy, kteří viděli cestu v úplné privatizaci, zval do Prahy nobelisty a pořádal nejrůznější konference. Založil také svoji první firmu a postupně se etabloval jako úspěšný byznysmen blízký Klausově ODS.  
V současné době provozuje několik firem v oblasti investičního poradenství a je předsedou představenstva otrokovického gigantu Toma, a. s. Kdysi vášnivý atlet už dnes moc nesportuje, v Jeseníkách však vlastní kilometr dlouhou sjezdovku, kterou prý rád ve volném čase rolbuje. Požitek z rychlosti mu dnes umožňují spíše rychlá auta - v jeho BMW X5 mu policisté před třemi roky naměřili bezmála sto osmdesát kilometrů v hodině. Zatímco v podnikání se Miroslav Ševčík během devadesátých let stal poměrně vlivným mužem, v akademické sféře nijak zvlášť nevynikl. Udržel se ale ve hře - skloubit vysoké nasazení na fakultě i v soukromém podnikání mu umožňovala výjimečná sebekázeň (tvrdí o sobě, že vstává každé ráno mezi čtvrtou a pátou ranní a den zahajuje četbou odborných textů). Před deseti lety se stal šéfem akademického senátu a v roce 2010 byl zvolen děkanem. V křesle tehdy vystřídal svého přítele, oblíbeného pedagoga Jiřího Schwarze, který již nemohl kandidovat: Ševčíkovi volitelé předpokládali, že nebude měnit Schwarzův kurz.  
 
Komplot  
 
Byla to ale mylná sázka. Ševčík začal dělat celou řadu formálních změn, které odmítal vysvětlit - doktorandi si najednou nemohli volit své školitele, změnil se způsob výplaty stipendií a podobně. Vloni na jaře se konaly volby do akademického senátu, který zvolí příštího děkana. Mezi kandidáty se objevila nová krev a ve škole se naplno rozhořel generační spor. Jeden z kritiků Ševčíkovy starší "kliky", čtyřiatřicetiletý David Lipka, se loni v létě vrátil ze stáže v zahraničí a zjistil, že ho čeká vyhazov z funkce vedoucího katedry institucionální ekonomie, zdůvodňovaný tím, že nespravedlivě vyplácel odměny a přihrával je svým přátelům na katedře. Jak to přesně bylo, není možné s určitostí říci, jisté je jen to, že za Lipku se postavilo osm kolegů z jeho katedry, kteří žádali konkrétní vysvětlení jeho odchodu. O totéž žádala i petice, již na internetu podepsalo sto sedmdesát lidí, a v otevřeném dopise protestovalo také pět profesorů z italských, amerických a švédských univerzit, kteří hrozili rozvázáním spolupráce.  
Vysvětlení však nepřicházelo a ve škole se začaly dít podivné věci. Rebelům najednou nebyly prodlužovány pracovní smlouvy a začali přicházet o odměny. Odchod z fakulty tak postupně avizovala asi desítka vyučujících, což rozzlobilo studenty. Jednou z nich byla i studentka magisterského programu Markéta Vaněčková. "Přehled, učení v angličtině a nutnost číst cizojazyčné studie, to všechno je k nezaplacení," vysvětluje třiadvacetiletá dívka, co ji přitahovalo na učitelích, kteří už pod Ševčíkem nechtěli pracovat.  
Začátkem letošního roku se studentky rozhoupaly k akci. Uprostřed zkouškového období si Markéta Vaněčková společně se dvěma kamarádkami přivstala a vyrazila brzy ráno na fakultu. Měly s sebou několik plakátů s nápisy "Pane děkane?" a "Pane děkane!", které vyvěsily na chodbách. Druhý den se dvě z nich vrátily, tentokrát s bannery "Pane děkane, personální politika není jen právo, ale i zodpovědnost!". Napodruhé je už ale zadržela ostraha. Když se jedna z nich odmítla legitimovat, začala je ochranka školy honit po fakultě. "Bylo to jako z nějakého filmu - křičeli do vysílačky,Uzavřete všechny východy - jako bychom byli zločinci." Jeden z mužů od ostrahy potom na jejich kamaráda, který jim s výlepem pomáhal, vytáhl obušek.  
Otřesené dívky poslaly vedení fakulty stížnost na chování ochranky a obratem dostaly výzvu k setkání s děkanem. Když zjistily, že u setkání budou přítomni ještě další tři muži z vedení fakulty, požádaly, aby mohly být na schůzce všechny společně nebo alespoň přijít se zástupcem studentů v senátu. Ani jedno jim děkan neumožnil a navíc jim opakovaně odmítl sdělit, co bude předmětem jednání. Podle svědectví to byla mírně řečeno velmi nestandardní schůzka. Dívky totiž tvrdí, že je děkan s kolegy obviňovali z komplotu proti vedení fakulty, křičeli na ně a ponižovali je. "Dohromady jsme tam byly čtyři a půl hodiny, mně třeba tvrdili, že kvůli tomuto sporu nenajdu uplatnění na trhu práce v celé Evropě," vzpomíná jedna ze studentek Hana Smrčková.  
Děkan Ševčík na stylu své komunikace nevidí nic divného, ale i novinářská návštěva odhaluje, že atmosféra v jeho království není úplně standardní. Na stole jsou nachystány čokoládové tyčinky a lentilky, jinak jde spíše o demonstraci síly: na scéně létají slova jako komplot a spiknutí, děkan hrozí žalobou a pokusy o přerušení přednášek z historie ekonomie jsou zaráženy slovy: "Mladá dámo, neskákejte starším do řeči."  
Studentky si každopádně v lednu na průběh svojí schůzky stěžovaly proděkanovi pro studium Danu Šťastnému. Ten celou věc prošetřil, načež se veřejně od postupu děkanátu distancoval a rezignoval na svoji funkci. "Šlo o silový výslech bez možnosti svědků, což se prostě nedělá, natož na akademické půdě," píše Šťastný v e-mailu.  
 
Může být ohrožen  
 
Děkan teď každopádně trvá na tom, že profesoři odešli kvůli finančním podvodům či manažerským proviněním, studentky si nátlak vymyslely a dopis zahraničních profesorů prý nic neznamená.  
Co však znamená jeho rozvolněný přístup k akademickým svobodám? Rektor CEVRO Institutu Josef Šíma, který se Ševčíkem na fakultě i v Liberálním institutu pracuje přes dvacet let, si věc vysvětluje následovně: "Liberální institut hrál důležitou roli v devadesátých letech, dnes už ale tak aktivní není. Byť je Ševčík úspěšný podnikatel, akademicky za sebou nemá zrovna nabitou kariéru," říká Šíma. "Zastává konzistentně extrémní názory, které jsou zajímavé k zamyšlení. Nicméně nevím nic o jeho originální teorii či o přínosu k světové ekonomické teorii," dodává populární ekonom Tomáš Sedláček. "Nemluví anglicky a nemá zahraniční zkušenosti. Na fakultě mu přibývá kolegů, kteří studovali třeba na Harvardu či v Cambridgi. Je mu padesát čtyři a logicky se jimi může cítit ohrožen," doplňuje Šíma.  
Odchody pedagogů a výslech studentek řešila před dvěma týdny už i vědecká rada, jíž se zúčastnil prezident Václav Klaus. Vyzvala děkana k "řešení". O věc se začal zajímat také rektor VŠE Richard Hindls. "Samozřejmě mě to znepokojuje, vrhá to špatný dojem na celou školu," říká. Jaké konkrétní kroky ve věci podniká, však sdělit odmítá s tím, že si nechce zablokovat cestu k jednání. "Obě ty strany spolu teď nemluví, což se snažím změnit. V tuto chvíli mohu říci jen to, že zatím rozhodně nejsme ve fázi, kdy by se senát chystal děkana odvolat," dodává Hindls.
 
----------------
 
"Silové výslechy na akademickou půdu nepatří." (Dan Šťastný)
"Akademicky nevyniká, anglicky nemluví a zkušenosti ze světa nemá. Logicky se cítí ohrožen." (Josef Šíma)  
 

—————

Zpět