Lidové noviny: Intelektuální sodomie

ÚHEL POHLEDU 

Vysoké školy se mění na zatuchlý rybník. Nevzpamatují-li se, budou muset zakročit politici 

 

Všechny vlády za posledních dvacet let měly jako prioritu vzdělávání, ale ve skutečnosti stojíme nyní před situací, kdy je především vysokoškolský systém v rozkladu, jaký od porážky komunismu nemá obdoby. Případ plzeňských práv je pouze špičkou ledovce. 

V zemi je 72 vysokých škol – pro stát s deseti miliony obyvatel je to nesmyslné číslo, které samo o sobě říká, že mnoho z těchto škol nemůže mít úroveň o nic lepší než dobré, či ještě spíše průměrné gymnázium. Ale bylo by naivní tvářit se, že problém je v množství podezřelých soukromých projektů. Ve skutečnosti totiž rozklad postoupil a zasáhl dříve prestižní veřejné ústavy. Je čas zamyslet se nad naprosto zásadní reformou celého systému, která by zničila rozbujelou rakovinu klientelistického systému. 

Vezměme si jen několik příkladů z prostředí Vysoké školy ekonomické v Praze, ústavu, který opticky patří ke špičce českého vzdělávacího systému. 

Děkanem Národohospodářské fakulty zůstává Miroslav Ševčík, člověk, který prokazatelně šikanoval podřízené. Ostatně v jakémkoliv slušném státě by opustil funkci poté, co by byl usvědčen ze zneužití výstražného modrého majáčku a z vědomé jízdy po dálnici v protisměru. Jakým vzorem studentům může být tento člověk, navíc historicky spojený s fondovým systémem v největší krádeži českých dějin, v kuponové privatizaci? Rektorka VŠE k tomu pouze řekne, že tento děkan byl znovu zvolen většinou senátu své fakulty. Ale to přece v oné džungli vysokých škol není nic divného – děkani si uzpůsobí senát tak, aby byli znovu zvoleni, mají k tomu všechny mocenské prostředky a mít v něm většinu, která je na děkanovi ekonomicky naprosto závislá, je jednoduché. Tak to totiž na vysokých školách chodí. Jsou podfinancované, ale pro vybranou skupinu kolem vedení škol či fakult představují pohodlný a vcelku málo namáhavý způsob obživy. Účelová rozhodnutí Několik dalších případů z pražské VŠE. Děkanem Fakulty podnikohospodářské, což je klíčová fakulta školy, se stal psycholog se zaměřením na tak obskurní oblast, jako je "interkulturální management". Zvolil ho samozřejmě akademický senát, všechno je formálně v pořádku, ale jak má vychovávat ekonomy specializované na firemní hospodářství někdo, kdo s velkou mírou pravděpodobnosti netuší vůbec nic o podnikových financích a podobných oblastech? A kdo se již děkanem stane, ten si začne "opevňovat" pozice. Takže nedávno uveřejněný inzerát, kterým tento budoucí děkan (profesor Ivan Nový se ujme funkce 1. 7.) vyhlásil výběrová řízení na posty vedoucích kateder, nepožaduje pro tuto funkci žádný vědecký titul, jako profesor nebo docent, stačí vysokoškolské vzdělání doktorského typu. Nemluvě o tom, že nabízí tyto klíčové funkce na částečný úvazek. Což jsou zjevně účelová rozhodnutí, která umožní dosadit na místo vedoucího katedry prakticky kohokoliv. Zajímavá bude reakce akreditační komise. 

Jenže vlastně není ani divu – rektorka VŠE Hana Machková se postavila do čela snahy o snížení nároků habilitačních řízení (tedy o snížení nároků na získání profesury a docentury). Je totiž veřejným tajemstvím, že VŠE již nyní má – a vbrzku bude mít ještě větší – problém s akreditací některých magisterských oborů, protože je zde málo lidí schopných napsat článek do respektovaných vědeckých časopisů, tedy schopných získat docenturu či profesuru. Řešení podle rektorky? Zjednodušeně: Snížit kritéria a například místo citací vědeckých textů kandidáta ve významných vědeckých časopisech má budoucím profesorům a docentům stačit odvyprávět ve světovém jazyce několik přednášek na nějaké zahraniční univerzitě. Oxford, nebo Temešvár? To je úplně jedno. 

Kam se české vysoké školství má snižováním kritérií dostat? Kam má dojít tím, že základním způsobem chování se stává pravidlo "ruka ruku myje", které vede k rozsáhlým vzájemným vazbám a ke klientelismu, jaký známe právě z nechvalně proslulých plzeňských práv? 

Stát zatím této intelektuální sodomii pouze přihlíží, ale je poslední možnost zatáhnout za záchrannou brzdu. Je třeba zastavit rozklad a mrhání miliardami korun, které daňoví poplatníci utrácejí za vysoké školy, měnící se v zatuchlý rybník bez jakékoliv pedagogické, ale hlavně vědecké kvality. Když s tím nic neudělají samotné vysoké školy (jež jsou již zčásti neléčitelně nemocné), budou s tím muset udělat něco poslanci a politici v rámci přípravy vysokoškolského zákona.