Viceguvernér ČNB je na profesním vrcholu. O jeho sebevědomí svědčí i otevřený střet s Václavem Klausem, kde si vzájemně vyčetli aroganci. 

 

Měřeno Václavem Klausem, viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl urazil ve své kariéře dlouhou cestu od mladého nadějného ekonoma až po arogantního náfuku. Podobnými slovy ho alespoň exprezident tituloval na březnové veřejné debatě na Vysoké škole ekonomické, kde se oba muži ostře střetli nad smyslem měnových intervencí ČNB. 

"Taková míra arogance je do této chvíle pro mne neznámá, očekával jsem měkčí tón hlasu," ohradil se po vystoupení Mojmíra Hampla Václav Klaus. "Beru to jako poctu, být od vás obviněn z arogance," opáčil viceguvernér ČNB, jehož Klaus kvůli jeho gestikulaci v průběhu své řeči vyzval, aby se nepitvořil. 

Hampl také na Klause obrátil jeho vlastní rétorické zbraně, když kritikům intervencí, implicitně tedy i exprezidentovi, vyčetl, že si dostatečně nenastudovali příslušnou literaturu a že probíhající debata je pod jeho úroveň. 

"Nepřeceňujte jednu debatu. Těžko se kdy něco změní na tom, že Klause považuji za velkou postavu transformace a moderních českých dějin. Jedna diskuse na tom nic nemění, i když se v ní objevují argumenty, které popírají jeho vlastní odkaz a jeho vlastní myšlenky. Nad tím si mohu jen povzdechnout," říká Ekonomu s odstupem tří týdnů Mojmír Hampl. 

"Debatu o intervencích ale považuji pro ČNB za závažnou a důležitou, a to rozhodnutí budu hájit proti komukoli," dodává Hampl, který patří z bankovní rady k nejhlasitějším obhájcům intervencí, jež i s odstupem pěti měsíců stále vyvolávají vášně. Zatímco třeba exportéři si ve své většině slabší korunu pochvalují, zástupci stavebního průmyslu ji kvůli dražším dovozům označují za další políček už tak oslabenému odvětví. Navzdory lepšícímu se stavu ekonomiky či rostoucím maloobchodním tržbám rozpory trvají i mezi ekonomy. 

Střet mezi Klausem, děkanem Miroslavem Ševčíkem a Hamplem na VŠE ale šel za hranici běžné výměny názorů. Svědčí o tom i fakt, že Hampl několik dní po vystoupení na VŠE odeslal děkanovi Národohospodářské fakulty Ševčíkovi dopis, v němž rezignoval na členství ve vědecké radě s tím, že prostředí fakulty "rozvoji tak potřebné vědecké debaty neprospívá a připomíná spíše atmosféru v tužších formách etatistické instituce". 

Bývalá členka bankovní rady ČNB Eva Zamrazilová, která byla debatě osobně přítomna, připouští, že ji její průběh poněkud zaskočil, roli soudce ale hrát odmítá. "Intervence jsou citlivé téma, jež vzbudilo více emocí, než jsem očekávala," říká jen obecně. 

Co by Friedman řekl Klausovi Byl to právě Klaus, kdo Hampla v roce 2006 jmenoval do bankovní rady, o dva roky později ho "povýšil" na viceguvernéra a v roce 2012, krátce před koncem svého prezidentského mandátu, ho v pozici potvrdil na dalších šest let. 

Těžko říci, zda by Hampl šel do podobného konfliktu v době, kdy Klaus měl možnost ovlivnit jeho setrvání v bankovní radě a pozici viceguvernéra. Nicméně už v roce 2006 Hampl popíral, že by si u Klause své jmenování do bankovní rady ČNB "vyběhal": "Za posledních 13 let, co jsem v Praze, jsem s panem prezidentem hovořil z očí do očí jen jednou, a to když mi nabízel pozici v bankovní radě, čímž odpovídám na četné komentáře k mému údajnému blízkému vztahu k Hradu a podobně," říkal zlínský rodák po svém jmenování v prosinci 2006. 

Ani dnes necítí, že by měl být Klausovi nějak přehnaně vděčný za to, kde nyní je. "Václav Klaus mne samozřejmě do bankovní rady jmenoval. Za to, kým jsem, ale vděčím především svým rodičům," podotýká Hampl.

Svého přímluvce u Václava Klause měl ovšem v Petru Machovi, dlouholetém řediteli Centra pro ekonomiku a politiku a tehdejším Klausovým ekonomickým poradcem. 

"Společně s Mojmírem Hamplem jsme v roce 1998 založili časopis Laissez Faire, kam pak Mojmír dlouho psal sloupek Regulační postřehy. Je to liberálně založený člověk a často jsem ho zval na semináře CEP. Sám jsem ho také doporučil Václavu Klausovi jako kandidáta do bankovní rady," řekl Mach Ekonomu. Za vstupenku do zorného pole Václava Klause lze považovat jak pravidelnou účast na seminářích CEP, tak i Hamplovy texty kritizující teorii globálního oteplování a její stoupence. 

Na druhé straně Hampl uměl být ke Klausovi i kritický. Alespoň v době, kdy se při studiu v roce 1996 stal na částečný úvazek redaktorem týdeníku Respekt. V archivech lze dohledat řadu jeho ekonomických textů, kde tehdejšího českého premiéra vůbec nešetřil. 

Klausův výstup na Žofínském fóru v březnu 1997, v době rostoucího schodku obchodní bilance i deficitu státního rozpočtu, ohodnotil například takto: "Klaus dal svým posluchačům zřetelný signál, že napříště už nemá smysl čekat, až právě on přijde s novými nápady a neotřelými řešeními. Nad Žofínem tak po skončení jeho referátu a následné diskusi zůstala viset nevyřčená otázka: Kde hledat nového lídra?" 

Nebo při návštěvě Klausova guru Miltona Friedmana zachytil reportážně jejich setkání na Vysoké škole ekonomické. 

"Při předávání čestného doktorátu prohlásil Václav Klaus na Friedmanovu adresu, že při psaní vládního balíčku opatření se nechal inspirovat právě jeho myšlenkami. Kdyby Friedman věděl, jaká ochranářská opatření Klaus do balíčku přimíchal, určitě by se pokusil o repliku. Nejznámější představitel chicagské ekonomické školy však jen zdvořile odpověděl, že o situaci v naší zemi toho příliš neví," popisoval tehdejší novinář Hampl. 

"Do Respektu nastoupil v době, kdy se uvažovalo o rozšíření ekonomické rubriky. Jako novinář byl bystrý a zvídavý. Postupem času se ale ideologizoval," říká o bývalém kolegovi ekonomický komentátor Respektu Jan Macháček, jehož aktuální střet Hampla s Klausem svým způsobem také překvapil. "Mně ale přijde spíše nepochopitelné chování Václava Klause. ČNB intervencí de facto demonstrovala užitečnost samostatné měny, tudíž by se dalo spíše očekávat, že to Klaus ocení a že názorový posun přijde spíše u něho než u Hampla," podotýká Macháček. 

Ve svém oficiálním životopise Hampl působení v Respektu neuvádí. Podobně z něho vypadla zmínka o angažmá na postu tiskového mluvčího dnes neexistující Občanské demokratické aliance, jímž byl mezi lednem 1997 a únorem 1998. 

"Vzpomínám si, že když se o tu funkci ucházel, shodli jsme se, že jako ekonom je pro pozici mluvčího spíše překvalifikován," vybavuje si někdejší politik ODA Daniel Kroupa. Hampl do strany i vstoupil, post mluvčího nakonec opouštěl znechucen s tím že "strana, která nemá co říci, nepotřebuje tiskového mluvčího". 

Pak už se naplno vrhl na dráhu ekonoma. Od roku 1998 působil jako analytik v měnové sekci České národní banky. 

V roce 1999 mu Česká společnost ekonomická udělila titul Mladý ekonom roku. V letech 2002 až 2004 se v pozici ekonoma v České spořitelně věnoval makroekonomickému výzkumu a výzkumu finančních trhů zemí střední a východní Evropy. 

V téže době působil také jako externí poradce tehdejšího ministra financí a dnešního premiéra Bohuslava Sobotky v expertní skupině připravující návrh reformy veřejných financí. 

Škraloup jménem ČKA Hamplovu kariéru také lemují setkání s lidmi, kteří mu nějakým způsobem, vědomě, či nevědomě, pomohli na cestě vzhůru. Takové bylo i seznámení s ekonomem, tehdy viceguvernérem ČNB Pavlem Kysilkou. Hampl navštěvoval jeho seminář, Kysilka se stal vedoucím jeho diplomové práce a vytáhl si ho později k sobě jak do ČNB, tak do České spořitelny. 

Kontroverzním obdobím Hamplovy kariéry je působení v České konsolidační agentuře, kde byl v letech 2004 až 2006 členem představenstva a vrchním ředitelem. V té době z účtů dceřiné firmy ČKA Galileo Real odteklo do švýcarské banky UBS nezákonně 500 milionů korun. Hampl byl s ohledem na svoji manažerskou odpovědnost odvolán, sám to ale označoval za zástupný důvod. Ten hlavní byly podle něho spory s ministrem financí Sobotkou. 

Faktem je, že v roce 2011 byli za kauzu ČKA odsouzeni dva bývalí manažeři Jan Šik a Miloš Skořepa. Z UBS se do Česka vrátilo 404 milionů, zbylé peníze stát vymáhá po dvojici odsouzených. 

Samotného Hampla se kauza nijak nedotkla a byl to naopak on, kdo ve věci podal trestní oznámení. Působení v ČKA ale musel po svém jmenování do bankovní rady vysvětlovat, pozastavil se nad tím i tehdejší guvernér Zdeněk Tůma: "Bylo by lépe, kdyby tady ten stín u pana Hampla nebyl, na druhé straně všichni členové bankovní rady musejí být prověřeni na stupeň tajné a věřím, že to patřilo k věcem, na které si bezpečnostní složky dávaly dobrý pozor." Žádný škraloup, který by Hamplovi ve výkonu významné funkce v ČNB bránil, ale bezpečnostní experti nenašli. 

Hampl už od mládí zjevně věděl, co chce. Jak řekl už před lety týdeníku Ekonom, "startovním výstřelem" byl pro něj listopad 1989. "Tehdy jsem se zbláznil do televizních debat, ve kterých vystupovali makroekonomové a vysvětlovali vliv vývoje peněžní zásoby na inflaci a podobně. Chtěl jsem být jedním z nich," vzpomínal na dobu, kdy mu bylo 14 let. S tímto cílem vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE, kde získal i doktorát, mezitím ještě stihl postgraduální studium na britské University of Surrey. "Byl strašný dříč. My jsme teprve vstávali, on už odcházel za prací," vzpomínal na dění na studentské koleji jeden z Hamplových spolužáků z VŠE. Slovy jako "pilný, pracovitý, cílevědomý profesionál, vždy dobře připravený" popisuje Hampla i Eva Zamrazilová, která s ním několik let zasedala v bankovní radě. 

Jak zvládnout proces odcházení Viceguvernér ČNB je zároveň za roky působení ve veřejném prostoru zvyklý na to, že jeho názory a postoje vyvolávají kontroverze. Často jim jde aktivně naproti. Jako třeba v dubnu 2010, kdy jeho výroky pro rakouský deník Der Standard o tom, že Mezinárodní měnový fond záměrně přiživoval finanční krizi ve střední a východní Evropě, musel žehlit premiér Jan Fischer, ministr financí Eduard Janota i guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Hampl ovšem prohlásil, že na svých slovech trvá. Nyní ovšem i neoblíbený MMF používá jako argument na obranu intervencí. "MMF nás bere jako ukázkový příklad toho, jak se má teoreticky i prakticky udělat správné měnové uvolnění," říká Hampl. 

Na to, že jeho jméno vyvolává kontroverze, je prý zvyklý. 

"Přičítám to tomu, že ostře formuluji své názory, pouštím se do polemik a nebojím se vstoupit do sporu, pokud si myslím, že je to v zájmu instituce, kterou zastupuji," prohlásil Hampl nikoli po svém březnovém výstupu na VŠE, ale už v prosinci 2006. 

Jeho náturu tak zatím jako poslední "odnesl" Václav Klaus. Muž, který Hampla vysunul do ekonomických výšin, ale jehož vlastní vrchol je už dávno pryč. 

"To, že má Václav Klaus možná drobný problém s procesem odcházení, je jedna věc. Ale na obecné úctě, kterou cítím, se nic nemění," opakuje Hampl, jehož proces odcházení je naopak ještě dosti vzdálený. 

Nedávno oslavil 39. narozeniny a v ČNB má před sebou ještě pět let. 

Ve své funkci tak s nejvyšší pravděpodobností přežije i Klausova nástupce Miloše Zemana. A bude také tím, kdo bude i u exitu z probíhajících intervencí (jakkoli ČNB fakticky skupovala koruny pouze po dobu necelých dvou dnů a od té doby se kurz "drží sám"). "Exit by měl být sametový, i když jednorázové šoky nikdo nemůže vyloučit. Případné výkyvy ale budeme vyhlazovat," říká Hampl. Setrvání kurzu koruny poblíž hladiny 27 korun za euro ovšem bankovní rada předpokládá přinejmenším do počátku roku 2015. Času na hádky je tedy stále ještě dost.