Odchod doc. Schwarze z vědecké rady Národohospodářské fakulty

Vážení kolegové,

je tomu déle než rok, co NF nabrala opačný kurz, než jakým jsem ji v roli děkana směroval já. To by samo o sobě nemuselo nic znamenat, zvláště proto, že v té době stál pevně u kormidla můj dlouholetý spolupracovník a přítel Mirek Ševčík, v jehož řídící schopnosti a lidské vlastnosti jsem po tři desetiletí spoléhal. Bohužel, podstata změny byla nakonec pro mě takovým rozčarováním, že i přes loajalitu k dlouholetému kolegovi jsem se od ní musel distancovat. Právě nepřekonatelná vzdálenost mezi praktikami v současnosti běžně užívanými na NF a mým postojem jsou důvodem, proč jsem napsal tento rezignační dopis.

Připouštím, že v odborné rovině bychom mohli dlouze diskutovat o způsobu, jímž jsem otevíral fakultu mezinárodní spolupráci s cílem stát se respektovaným akademickým pracovištěm pro známé západní univerzity. Samozřejmě, že existují různé názory na současný stav NF, pokles její atraktivnosti a způsoby řešení kumulujících se problémů včetně těch akreditačních, ale tím se nebudu zabývat. Jen bych zbytečně odváděl pozornost od klíčového problému, s nímž se NF potýká.

To, co vám chci sdělit, má především lidský rozměr a není pro mě jen velkým zklamáním, ale také synonymem nepravdy a zla, které zachvátily NF: Před říjnovým zasedáním Akademického senátu NF VŠE v roce 2012 jsem M. Ševčíka na jeho žádost navštívil večer doma. Šel jsem tam se snahou přispět k uklidnění stále vyhrocenější situace na fakultě. Pan děkan Ševčík mě tehdy informoval o svém plánu odstranit naše mladší kolegy včetně doc. D. Šťastného, tehdejšího proděkana pro pedagogiku. To znamenalo osoby, s nimiž jsem úspěšně před zraky většiny z vás budoval NF tak, že v roce 2010, tj. v roce ukončení mého druhého děkanského období, byla vyhlášena nejlepší ekonomickou fakultou v ČR. Od této chvíle jsem se všemožně pokoušel přesvědčit svého nástupce, aby od svého destruktivního projektu upustil. Bohužel, neúspěšně, protože ten prostřednictvím úkladných metod a pod záminkou zinscenovaných obvinění zahájil před rokem proces „očisty fakulty“, v němž dodnes pokračuje. 

Děkan Ševčík tak z fakulty vytvořil pracoviště připomínající normalizační období. Místo, kde se lidé veřejně nebaví, ba ani nezdraví z obavy před nařčením z paktování se s „rozkladnými živly“ a ze strachu z vypadnutí ze seznamu děkanovi loajálních osob a z následného nesmlouvavého procesu, jimž si prošli jeho odpůrci, ať skuteční či domnělí. Fakulta se stala místem, kde zaměstnanci fakulty musí podepisovat vedením připravené a schválené dopisy veřejně odsuzující „odpůrce režimu“, a pak i veřejně prohlašovat, že to opravdu tak cítí (a následně tyto „odpůrce režimu“ soukromě obtelefonovávat s omluvou, že to „ze strachu museli udělat“). Akademické pracoviště se opět stalo místem, kde vyučující radí studentům, aby jistá jména nevyslovovali, nechtějí-li mít problémy. Přeměnilo se v místo, kde si děkan kupuje podporu a neloajalitu trestá promyšlenou likvidací, v místo intrik a lží, které se nekonečným omíláním stávají „oficiální pravdou“ a někteří - nejspíše včetně samotného děkana - tomu i věří.

Možná, že mě děkan Ševčík označí za pomateného či lháře, možná, že se ze mě dodatečně pokusí udělat zloděje a zpětně tím bude vysvětlovat mou neloajalitu, obdobně jako to udělal u některých bývalých kolegů. Pravděpodobně vám předloží podpůrný dopis od akademického senátu fakulty, možná i naléhavou výzvu fakultní administrativy nebo i akademických pracovníků žádající „klid na práci“ a nakonec si ji třeba nechá i odhlasovat - pro jistotu veřejně – od vás. Ať už je postoj kohokoli z vás k současné situaci na NF jakýkoliv, já již nemohu a nechci být z výše uvedených důvodů členem Vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE v Praze. Veškeré moje dosavadní pokusy o to, aby se fakulta vrátila ke standardním a slušným vztahům, vyzněly naprázdno, a nechci proto svým členstvím ve vědecké radě současnou situaci na NF dále legitimizovat. K zítřejšímu dni, 13. 11. 2013, proto na své členství rezignuji.

Mnohých z vás si vážím a budu se těšit na shledání při jiných příležitostech!

Jiří Schwarz