Shrnutí hlavních přečinů na zasedání celoškolského akademického senátu

Když už je to moje poslední vystoupení, tak jenom mi dovolte, abych zrekapituloval jednu věc, která bohužel se nepovedla podle mne uzavřít podle mých představ. I když to nebude úplně příjemné, tak stejně bych se k tomu chtěl úplně naposled, co tady jsem, vyjádřit. 

A to je situace, která se týká naší fakulty a která aspoň pro mne osobně začala na jaře před dvěma lety, kdy byly volby do akademického senátu fakultního a kdy jsem byl jeden z těch, kteří do nich kandidovali. Nakonec jsem tam neuspěl, což jsem celkem čekal; nebral jsem to nijak zle, protože jsem byl zvolen do velkého akademického senátu. Ale tehdy se stala jedna událost, která mne naprosto šokovala. Týden po těch akademických volbách za mnou přišel pan docent Pavlík a pan docent Schwarz jako vyslanci pana děkana Ševčíka a ptali se mě, jestli je pravda, že jsem součástí spiknutí proti panu děkanovi, protože on si myslí, že tady je spiknutí, protože se do voleb hlásili lidé, kteří kandidovat jaksi "neměli". Já jsem z toho byl naprosto konsternovaný, když mi to vykládali; ujišťoval jsem je, že nic takového tady není a hned další den jsem šel se zeptat na to pana děkana, jak to myslí s tím spiknutím. A to největší konsternování tehdy teprve přišlo, protože pan děkan mi s klidnou tváří oznámil, že nikdy žádné spiknutí nebylo, o ničem takovém neuvažoval a vždycky měl ve mě plnou důvěru, což mnou poměrně otřáslo, protože jedna z těch dvou stran prostě nemohla mluvit pravdu. Buď ta, která přišla den před tím, nebo ta, se kterou jsem mluvil den potom. 

A tenkrát jsem ještě hrozně moc chtěl věřit, že to je nějaký velký omyl, ale hned po těch volbách přišly věci typu, že lidé, kteří kandidovali, najednou byli zbaveni místa zástupce vedoucího katedry nebo jim nebyly prodlouženy smlouvy nebo prodlouženy na rok, ačkoli těsně před tím dostali postdoktorandskou podporu na tři roky a byla jim navrhována smlouva na dobu neurčitou. Náhle byl odvolán vedoucí katedry a spousta lidí tomu nerozuměla. Ptali se, čím to je, napsali petici za transparentní vedení, ale výsledkem bylo ještě méně komunikace, a ještě více něčeho, co bych se odvážil nazvat represemi. Ale to samo o sobě mně pořád ještě nepřišlo něco, co bychom museli veřejně řešit, protože tehdy na fakultě zazníval hodně názor, že přece pokud se mi nelíbí, jakým způsobem je vedena fakulta, tak buď mohu odejít, anebo za nějakou dobu budou děkanské volby a mohu se pokusit zvolit jiného kandidáta. Prostě děkan má právo na to, aby vedl fakultu způsobem, jakým uzná za vhodné. A já jsem byl celkem ochoten ten argument uznávat, i když jsem si říkal: dobře, ale co všechno se musí stát, abychom mohli veřejně říct, že takhle ta fakulta je vedena špatně, jestli pro to stačí to, že nám každý rok klesají uchazeči, čtyři roky za sebou, vždycky nejhorší pokles na celé Vysoké škole ekonomické. To není demografický vývoj, když vám z roku na rok čtyřikrát po sobě klesá počet uchazečů na bakalářské studium, jednou o 17 %, jednou skoro o 21 %, a vždycky je to nejhorší pokles na VŠE. Ale dobře, říkal jsem si, tak fajn, je to v kompetenci pana děkana.

Ale pak se začaly dít věci, kterých už i my jsme tady byli účastni a které podle mě si prostě nikdo nesmí dovolit, ani ve funkci děkana, ani jako slušný člověk. Protože jedna věc je vkus nebo kompetence, ale jakmile začne být porušována morálka a jakmile začnou být porušovány předpisy a zákony, tak podle mě má každý člověk povinnost se ozvat. Má povinnost se ozvat a nemůže to nechat být. 

Já jsem schválně si udělal takovou drobnou rekapitulaci toho, čeho už jsme tady byli svědky a co nakonec zůstalo nepotrestáno. První věc: Když nějaké studentky demonstrovaly proti panu děkanovi, co se stalo? Pozval si je do kanceláře, jednu po druhé, byli tam čtyři učitelé vždycky na jednu studentku. Drsným nátlakovým způsobem na ně působili, bylo na ně i křičeno – a co se stalo? Nikdo z nich za to nebyl potrestán. 

Jednu z těch studentek pak pan děkan Ševčík o pár týdnů později na chodbě před svědky sprostě urážel, a i když se proti tomu ozvala i pracovní skupina tady akademického senátu, tak ji jenom označil za nevěrohodnou a řekl, ať ho klidně žaluje. A nic se mu nestalo.

Přímo na zasedání akademického senátu, v březnu před rokem a půl, tady pan děkan Ševčík uváděl nepravdivé informace, vědomě, manipuloval, a zase – nic se mu nestalo. Ukazoval tady senátorům našeho AS VŠE soukromou facebookovou konverzaci dvou lidí, kteří oba se vyjádřili v tom smyslu, že ji s ním nesdíleli, že mu ji neposkytli a že nesouhlasí s tím, aby to dělal, a žádali, aby vysvětlil, jak se mohl dostat k soukromé korespondenci. Odmítl to udělat a nikdy se k tomu nevyjádřil. Nic se mu nestalo.

Studentům, kteří se ho odvážili kritizovat, hrozil žalobou, posílal jim předžalobní výzvy. Nakonec z nich nic nebylo, k soudu nedošlo. Ale všichni víme, že studenti jsou v závislém postavení a tohle je věc, kterou by si člověk v takové funkci, jako je děkan, prostě neměl dovolit. Tohle je podle mne za hranou. 

Pak protizákonně ukončoval studium doktorandovi, který se odvážil ho kritizovat. Když pan rektor rozhodl, že takové rozhodnutí děkana je protiprávní, tak ho pan děkan Ševčík nerespektoval a trvalo dlouho, než uznal rektorovo rozhodnutí, které v té věci jediné je platné. 

Před rokem, když se náš senát pokoušel ty věci znovu projednávat na návrh senátore Koreckého, co se dělo? Rozpoutala se kampaň demonstračních dopisů na podporu pana děkana Ševčíka a dopisů, které dokonce tlačily na náš senát, že budeme odpovědni za to, co se stane, když to budeme řešit. Přinejmenším v jednom případě mám písemný důkaz o tom, že takový dopis připravoval pan děkan a nechal to senátory jednom podepsat, aby to posílali vlastním jménem. Zase se mu nic nestalo.

I v mém osobním případě se děly věci, které jsou protizákonné. Protizákonným způsobem zasahoval do mého studia, takže hrozilo, že nedostuduju. A jenom díky zásahu paní rektorky, která do toho procesu vstoupila, se nakonec podařilo jakžtakž korektně to studium dotáhnout do konce. 

Já vím, že jsme tady nějaké výzvy přijali. Ale všechny se učinily bezzubé, všechny ty výzvy nakonec prostě byly bezzubé, nic, nic, nic se nestalo takového, co by pana děkana potrestalo. Dokonce ani ta etická komise se dosud nesešla. A já si pořád říkám, co všechno se ještě bude muset stát, abychom se k tomu postavili čelem. 

Minulý týden jsem četl rozhovor pana děkana pro server ihned.cz. A to jenom, abyste chápali, že ta věc není uzavřená, že pokud budeme strkat hlavu do písku, tak to bude pokračovat dál. Tady pan děkan tvrdí, když se ho ptají, jestli odcházeli pedagogové, tvrdí, že k poslednímu září odchází jediný kolega. Vy sami víte, že odcházíme dva - já a pan docent Schwarz. Ale pan děkan naprosto klidně tvrdí něco, co není pravda, a ví to. Dál tady tvrdí, že ten kolega, který odchází, ani nepřednášel na magisterském stupni, takže se to nemohlo dotknout hodnocení magisterského oboru. Ale pan docent Schwarz garantuje a vyučuje předmět Ekonomická teorie politiky, který je povinný na magisterském oboru Ekonomická analýza. Další jasná lež. Hned v další větě tvrdí, že k 30. 6. odešla jedna kolegyně, kdy jí skončila pracovní smlouva. Tohle říká veřejně do novin, když v té době skončili přinejmenším tři vyučující - doktorka Slavíková, doktor Slavík, doktorka Šímová. Jestli se nepletu, možná že i docentka Doležalová končila taky v létě. 

Ale to je to, co vykazuje všechny rysy chování, které tady sledujeme dva roky. Žádnou chybu pan děkan nikdy nemohl udělat, všechno otáčí proti nějakému buď vnitřnímu nebo vnějšímu nepříteli, a vůbec nerozlišuje mezi pravdou a lží. Říká prostě jenom to, co se mu zrovna hodí, aby dosáhl svých cílů. Jedná naprosto účelově. Ale to je podle mě něco, co prostě nemůžeme tady připouštět. 

Já vím, že vám možná přijde, že teď šiju do jedné osoby, že se snad tady snažím vyřizovat účty s jedním jediným člověkem. Není to tak. Já vím, že jsou tady další postavy, vůči kterým bychom se měli taky zachovat tvrdě. Myslím si dokonce, že v celé kauze nejtragičtějším hrdinou není náš pan děkan Ševčík, ale je to pan docent Pavlík, předseda akademického senátu fakulty, který proslul tím, že odmítá zařazovat na pořad jednání návrhy senátorů, kteří jsou jeho oponenty; že jim odmítá udílet slovo; a který odchází tady z jednání velkého senátu s puncem člověka, který falšuje zápisy, který tam dává věci, které vůbec na fakultním akademickém senátu nezazněly. A zase - setrvává ve své funkci a nic se nestalo. 

Ale to není záležitost jenom konkrétních lidí. To, že tady působí, to, že mohou neustále provádět chování, které je v rozporu jak s morálkou, tak s předpisy, jenom posiluje vzorce, které se mohou objevovat i jinde. A myslím, že si mohu dovolit říct, že ty vzorce, které se začaly projevovat nejprve na naší fakultě, tak už se objevily občas i na jiných fakultách. Vzorce typu, že věcné spory se řeší po osobní rovině, že poté, co někdo se dostane k moci, tak si s druhými vyřizuje účty a snaží se někoho třeba i ekonomicky kriminalizovat. Tohle přece není cesta, kterou bychom měli jít na Vysoké škole ekonomické. 

Minulý pan rektor říkal: To je taková naše vnitřní bolístka, musíme se s tím nějak vevnitř vypořádat, ono to přebolí. A podle toho taky i zvolil politiku řešení té věci, která v podstatě znamenala jednom odsouvání problémů. Ale tohle není bolístka, která přebolí. Tohle je problém, který má systémovou podstatu, a je to jen jako rakovina, která se bude šířit. Já se domnívám, že teď už není na místě jakákoli zdrženlivost, a myslím si, a odvážím se to říct naprosto napřímo: pan docent Ševčík se za těch několik let, pouhé dva roky, dopustil tolika přečinů, že už dávno měl být zbaven svojí funkce. A pokud se budeme nadále tvářit, že se nás to netýká, tak to pohřbí nejenom Národohospodářskou fakultu, ale pohřbí to celou Vysokou školu ekonomickou. 

Tak děkuju, že jste mě vyslechli; omlouvám se, že jsem to zakončil takhle nepříjemně, ale nerad utíkám od rozdělané práce, tak aspoň tímhle způsobem jsem chtěl naposledy říci svůj názor. Děkuju.